inzerat: nafackujte zdarma sobecky holce s kratkyma vlasama! znacka: specha...

3. prosince 2008 v 11:13 | LENNY.Y |  **skutečnosti všedních starostí*


nekdy bych potrebovala poradne nafackova... a to myslim uplne vazne...

-abych konecne i ja poznala tu bolest, kterou zpusobuju ostatnim
-abych zacala delat i veci pro me neprijemny
-abych si uvedomila, co mam, a byla za to patricne vdecna

.....

dostala jsem se na gympl, kam chcelo dalsich 110 lidi - a dostala jsem se zrovna ja... a ted? uz mi dochazi inspirace na vymluvy, proc tentorkat zase nemuzu do skoly, nebo na omluvenky, ktery shanim, kdyz tam nejdu, protoze se mi zase nechce psat tu pisemku, apod.

a pak jsem tri tydny nemocna a celkove v ty skole nejsem prakticky ubec... tak tam potom teda jdu a pak se mi tam zase nechce a pak jsem zase nemocna...

a vim, ze letos (i kdyz ta absence je oproti lonsku vazne kvuli nemocem) uz fakt budu delat reparat ze spanelstiny, vim, ze je to tutovka - a presto se nedonutim ucit, nedonutim se na misto kecani se spoluzakama o blbostech zeptat se jich, co brali a co se mam doucit...

paradoxne si nedokazu predstavit, ze bych chodila na jinou skolu.. miluju to tam...

velka prestavka v bufetu ("dva ty velky zeleny pendreky, kravika a syrovou bagetu prosiiim"), rano denni tisk ("coze, zase zvysi dane?"), obed, kterej se vetsinou neda jist ("karbanatek plnenej syrem? furt tam nevidim ten syr!"), ale hlavne jsem si konecne zvykla ve tride - zvykla tak, ze se na ty lidi kazdej den hrozne tesim, mam je rada...

nemeli jsme to lehky a ted bez nej to taky neni lehky.. zivot je svine, ale jde dal a my to do toho ctvrtaku dokoulime - mame prece posilu tam nahore. vim, ze stoji pri nas kazdej den u pisemky z fyziky i u zkouseni z dejepisu...

miso, chybis nam...

...

vlastne jsem prvne chcela psat o necem uplne jinym.. nevadi, zas priste...
 

to, co byvalo fajn a v pohode, najednou neni fajn a v pohode a to, co nebyvalo fajn a v pohode, ted najednou fajn a v pohode je...

30. listopadu 2008 v 20:40 | LENNY.Y |  **skutečnosti všedních starostí*

mam strasnou chut sem neco napsat, protoze jsem sem uz dlouho nic nenapsala, ale vlastne nevim co psat. ne ze by nebylo co, v posledni dobe se toho deje tolik, ze by vlastne teoreticky vzdycky melo byt o cem psat, ale najednou, kdyz to vsechno mam vyjadrit slovama, ne jenom nesouvislyma vetama bez kontextu, tak nevim jak...

Kam dál

Reklama