29. února 2008 v 17:05 | LENNY
____
_
být tam..
být tady....
teď kam?
..nechte si rady..
teď jste tady
ale proč?
nechte si rady
-neskákej, skoč..
co zítra?
budete tu ještě?
..prázdná jitra
smutné deště..
existuju
nač ale žít?
potřebuju
vás tu mít..
existuju
i když.. nač?
neděkuju
-nemám zač...
...
26. února 2008 v 20:53 | LENNY
_
i see only my bra next to your bed
so why you aren´t here and i´m so sad?
i feel like small bird in ballon, inside..
why is everything wrong and nothing right?
i see blade and bra next to your bed
i´m crying alone and my faces are wet
i think about blood and my broken heart
why is my life so silly and hard?
_
20. ledna 2008 v 16:55 | LENNY
__
Šedočerné provazce čehosi mě znovu a znovu stahují zpět. Provazce čehosi nesnesitelně neodbytného, ledově studeného, avšak na dotek příjemného,... Jejich dotek studí, ale na okamžik se mi zalíbí tak, že zapomenu na jejich hrubost, netoleranci,... Ovšem to opravdu jen na okamžik...
Hází si se mnou, jak chtějí, a když je chci chytit a zpřetrhnout, nebo jen odhodit pryč, rozplynou se mi přímo pod rukama a začnou mě svírat ještě pevněji...
Jsem unavená, otlučená, špinavá, všechno mě bolí, z odřenin na tvářích a rukou mi pozvolna stékají potůčky krve... Slané slzy, které mi stékají po odřených tvářích, způsobují v oněch odřeninách palčivou štiplavou bolest... Nemůžu křičet. Neslyším sama sebe, natož aby mě slyšel někdo jiný...
Mám strach. Bojím se všeho! -šedočerných provazců čehosi, strašlivé tmy, která mě obklopuje,...toho, co bylo, toho, co bude,...ostatních, sebe,...
3. ledna 2008 v 17:22 | LENNY
__
-
neverim recim,
neverim snum,
nevnimam, brecim
vstric vsednim dnum
neslysim zvuky,
vdechuji prach,
jim drobky z ruky,
mam strasny strach
bojim se mlhy,
mraku a nebe,
barvicek duhy
...bojim se sebe...
co mam a nemam?
bezmoc a zoufalstvi
berzadne hledam
lasku a pratelstvi
hledam a nachazim
beznedej, samotu
proto pryc odchazim,
dam sbohem zivotu...
_
